Římskokatolická farnost Město Touškov se nachází několik kilometrů od Plzně směrem na Stříbro, přesto to již dříve byly Sudety. Z toho vyplývá i poválečná problematika života farnosti, kdy bylo mnoho německy mluvících katolíků (vinných i nevinných), s ostatními německy mluvícími občany, odsunuto do Německa. Po nich zůstaly prázdné lavice v kostele, které se jen málokdy zaplní a opuštěné hroby na hřbitově...

     Nyní nedělní bohoslužby navštěvuje kolem čtyřiceti až padesáti věřících a je naší radostí, že jsou mezi nimi i děti, naděje státu i Církve. Duchovním správcům se postupem doby podařilo opravit s pomocí městského úřadu kostel. Nyní čeká na opravu část fasády fary. V restitucích byla polovina farního komplexu, kterou kdysi ukradli komunisté a vlastnil Fond národního majetku, vrácena farnosti - ve značně zdemolovaném stavu. Farnost nemá dostatek finančních prostředků na komplexní opravu, jak si to přejí památkáři. Pomáhá sice havarijní fond Ministerstva kultury, ale opravy budou nesmírně obtížné a náročné, zvláště proto, že se propadají další klenby stodol a památkáři je chtějí obnovit v původní podobě, což by stálo mnoho miliónů korun, které farnost samozřejmě nemá….
     Kostel s farou a okolními domy vytvářejí moc pěkné náměstíčko, které umocňuje park kolem kostela, o který se pečlivě stará městský úřad.
Vše vás tedy ještě před vstupem do kostela vede k uklidnění a k obdivu dílu předků po stránce hmotné i duchovní.

     Kostel s farou a okolními domy vytvářejí moc pěkné náměstíčko, které umocňuje park kolem kostela, o který se pečlivě stará městský úřad.
Vše vás tedy ještě před vstupem do kostela vede k uklidnění a k obdivu dílu předků po stránce hmotné i duchovní.

     Na počátku 20. století vydal pozdější pražský biskup Antonín Podlaha  knihu „Posvátná místa království Českého“ která je dodnes obrovským pramenem znalostí o našich kostelích a farnostech - a dosud nebyla překonána. Z ní pocházejí následující řádky:

                                                   
14. Touškov (Tuschkau), fara.
    Duchovní správu obstarává farář za pomoci kaplana. Patron: Ant. Schobloch.
Obce přifařené: Touškov 1296 k., 63 ž.; Čeminy (Tschemin) 3/4 h., 539 k., šk 2tř.; Doubrava (Dobraken) l'/2 h., 535 k., 1 ak., 6 ž., šk. 3tř.; Kušty (Guscht) 1 h., 141 k.; Myslinka 1 h., 262 k., šk. ltř.; Oujezd (Aujezdí 1 h., 302 k., 13 ž., šk. 1 tř.; Venušna (Venuší, Venuše, Veňoves, Wenussen, Wenuschen) '/i h > 417 k., 1 ž., šk. ltř.; celkem 3492 k., 1 ak., 86 ž.; obyvatelstvo jest většinou národnosti německé.
     V Touškově připomíná se farní kostel sv. Jana již r. 1288. Podací právo k faře náleželo ode dávna benediktinskému klášteru Kladrubskému. Opatové Kladrubští proměnili faru tu někdy před r. 1370 v probošství.
Nejstarší známí faráři (od r. 1370 proboštové): Chotěbor 1283, Jan 1288, Jan (jiný) 1300, Vláčej (Wlacziego) 1326, Theodorich 1328, Odolen (Odolenus) 1329, Zifridus 1332-43, Fridrich 1343 **), Jindřich do 1355, Chotěbor, syn Kadoldův ze Stanu***), 1355-70 (u něho poprvé pověst, že často sám od sebe zvoníval; pověst tu zaznamenal farář Jan Ant. Payer r. 1753.

     *) Zpráva faráře Plzeneckého z r. 1700 v archivu arcib.
     **) Dr. A n t . S c h u b e r t , Urk.-Reg., 74-75.
    •**) Mon. Vat. II., 504.

vyskytuje se titul „probošt" [praepositus]), Jindřich Karhan od 1870, Jan 1380 + 1409, Racek 1409-17, Mikuláš Stříbrník f 1435, Jan Hájek od 1438, Tomáš 1448, Petr 1455-60, Havel 1464, Jan 1481*), Stanislav . 1506**), Blažej 1507, Krištof 1525, Placid 1534***). V XVI. stol. rozmohl se i v Touškově protestantismus, zvláště přičiněním tehdejších majitelů statku. Posléze převládl

      *) Pam. kn. far. - S e d l á č e k , Místop. sl. 891. **) S t r n a d , Listář II., 532. ***) Pam. kn. far.


tou měrou, že katolicismus zcela do pozadí zatlačil, takže tu potom duchovní správu vedli duchovní protestantští*)
R. 1566 byl tu farář jménem Samuel, dosazený Krištofem Mark-vartem z Hrádku, tehdejším majitelem panství. Týž pán dosadil r. 1573 za faráře odpadlého kněze Kašpara Mendela ze Steinfelsu, dříve faráře v Blovicích. Na počátku století XVH. byl tu pastorem Mikuláš Krupě-horský.
Posledním pastorem zde byl Jan Herites, kterýž r. 1622 byl vypovězen**).
Potom zase ujali se duchovní správy kněží katoličtí, a to zprvu kněží světští, později benediktini Kladrubští.
Pořad farářů: a) kněží světští: Oldřich Gemeconius 1626, Jakub de Santo 1631, Jan Ludvík Angularis 1647; b) benediktini Kladrubští: Maurus Ris 1651 11657, Šimon Malachovský 1658 f 1665, Rupert Tomáš Konig 1665-89, Alexius Janka 1689-95, Otto Steinbach 1695-99, Jan Dietrich 1701-35, Amandus Streer 1736-39, Aemilian Kolb 1739-46, Petr Fischer 1746-65, Anselm Sieber 1765-71, Vendelín Haering 1771, Roman Mfihlwentzl 1773-75, Coelestin Hein 1775-78, Havel Tulipán 1778 t 1787;
Nejstárší matrika, počínající se rokem 1665 a končící r. 1690, jest psána jazykem českým.
Farář Touškovský administroval zároveň také v letech 1665-78 farnost Kozolupskou; v letech 1678-82 administroval ji farář Vejprnický, načež k snažné prosbě kollatora kostela Kozolupského Winklera ujal se správy její zase farář Touškovský r. 1682.
Ještě ke konci století XVII. živel český na osadě Touš-kovské dosti silně byl zastoupen. Dle záznamů faráře Alexia Janky z r. 1695 konalo se o pouti sv. Jana Křtitele kázání české v kostele, německé venku; roráty zpívaly se střídavě česky a německy. Bratrstvo literátů tehdáž bylo ještě české, ačkoliv tou dobou již Touškov sám téměř zcela byl poněmčen. Farář Alexius proto praví, že bude třeba do bratrstva toho přijímati i Němce, sice že bratrstvo časem zcela za své vezme. Ostatně stěžuje si na to, že bývalá horlivost literátů valně ochladla. Literátů jest málo, a i ti jsou jimi spíše jen dle jména. Z dob minulých zachovaly prý se starobylé kancionály, ale ty nyní prý již leží bez povšimnutí.
Po zrušení kláštera Kladrubského dosazováni byli do Touškova kněží světští.
Pořad farářů od r. 1788 až do doby nejnovější: Jodok Hoch (bývalý převor kláštera Kladrubského; po zrušení kláštera vypomáhal v duchovní správě ve Stříbře; r.1788 stal se farářem v Touškově) f 1806, Karel Poeschel 1807-34, Ant. Hlavan 1834-35, Bonifác Jirsa 11837- 45, Jan Eidkum 1846 f 1880, Ludvík Kaschka 1880 t 1895, Valentin Lanhans 1895-99, Jos. Kohler od 1899.
P&vodní kostel, praslarý, byl stavba jen malá, a stál o něco jižněji nežli kostel nynější. Za doby, kdy v Touškově vládlo protestanství, vyzdoben byl malbami, které však později byly zabíleny.

     *) Winter, Život cirk., 119.
     **) Bílek, Reformace kat, 30. - Jireček, Rukověť I., 238,


Na hlavním oltáři stávala od nepamětných dob prastará socha sv. Jana Křtitele až do dob faráře Šimona Malachov-ského (1658-65), za něhož byl vystavěn nový oltář a socha ta dána do kapličky sv. Maří Magdalské, která byla při vchodu do kostela.
V letech 1777-78 byl vystavěn kostel nynější, který dne 18. října 1778 byl slavně vysvěcen opatem Kladrubským Amandem Streerem. Ale věž byla stavěna později (v klenáku nad vchodem jest letopočet 1780) a nebyla dokončena, nýbrž  jen toliko střechou z nouze pokryta. Teprve r. 1856 dal tehdejší patron Antonín baron Starek věž v nynější podobě dostavěti.

Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele
jest pěkná, prostorná stavba barokní. Presbytář jest v půdorysu čtvercový se zaoblenou prostorou pro oltář; obě ty prostory mají klenby plackové. Hlavní oltář jest barokní; architektura jeho jest bohatě vyvinuta. V dolejší části jest zdařilý obraz, představující křest Páně; po stranách stojí sochy sv. Zachariáše a sv. Alžběty. V části hořejší jest obraz: Bůh Otec na světokouli nesené anděly. K severnímu boku presbytáře přiléhá přístavek, v jehož přízemí jest sakristie a v poschodí oratoř zaskleným pavlánem dovnitř kostela vystupující. Nad vítězným obloukem spatřuje se znak opatství Kladrubského ve štuku provedený.

Loď má tři pole mohutných plackových kleneb, dělených od sebe pasy, vybíhajícími ze združených pilířů. Střední pole jest o něco širší a vystupuje z boků mírně na venek; obě průčelí této Části jsou po stranách vyznačena dvěma polopilíři s římsovými hlavicemi. Na klenbě prostřední této části jest ozdoben štukem; uprostřed pak hvězdou, v níž jest volně upevněn kříž tak zvaný „benediktinský."
Okna mají vesměs barokně zprohýbaná ostění.
U pilíře vítězného oblouku na straně evangelijní jest rokoková kazatelna, ozdobená na řečništi odznaky evangelistův a na stříšce sochou Kristovou.
V lodi v prvém klenbovém poli stojí naproti sobě barokní oltáře:
1. na straně epištolní s obrazem sv. Benedikta a se sochami sv. Antonína egyptského a sv. Prokopa; 2. na straně evangelijní s obrazem P. Marie Pomocné*) a se sochami sv. Joachima a sv. Anny.
Ve středním poli na straně epištolní jest veliký obraz na plátně: Kristus Pán na kříži; jest to kopie obrazu Skřetovi připisovaného, kterýž nalézá se v kostele Chotíkovském.
Povšimnutí hodny jsou krásně řezané barokní zpovědnice se sochami sv. Petra, Maří Magdaleny, Davida a marnotratného syna.
Zvony: 1. z r. 1601 byl ulit nákladem obce Touškovské, a to v Touškově samém. Když prý jej zvonař lil, ženy Touškovské hojně snesly stříbra, aby zvon měl lepší zvuk**). Nápis na něm jest latinsko-německý. Ulil jej Benedikt Siebenhunner ze Slavkova (Schlackenwald);
2. z r. 1846, 3. sv. Jana Křtitele z r. 1665, 4. z r. 1518 s nápisem latinským gotickou minuskulí provedeným: „Zdrávas Maria; ó králi slávy, přijď s pokojem", 5. z r. 1809.
Na náměstí jest pěkné sousoší nejsv. Trojice z r. 1723, opravené r. 1902 (při opravě této doplněno bylo sousoší novou sochou sv. Jana Křt, kterou zhotovil sochař Ondřej Lugert v Chebu).
Na hřbitově dal baron Starek vystavěti r. 1859 pěknou hrobku na způsob kaple; uvnitř jsou obrazy sv. Antonína a sv. Anežky od Kandlera, kříž od Wildta a sochy P. Marie a sv. Jana od Maxe.


                              O Kozolupech (nyní patří do farnosti Touškov)

     «
Duchovní správu obstarává farář. Patron: Karel hrabě ze Schoenbornů.

     Místa přifařená: Kozolupy (a samota Nový Dvůr  vzdálená) 621 k.; Červený mlýn 1 k., celkem 622 k.; Obyvatelstvo převahou německé.

     Ves Kozolupy, připomínaná již r. 1186, náležela z části klášteru Kladrubskému, z části pak vladyckému rodu v Kozolupech sídlícímu; podobně bylo i s právem patronátním, jež oba řečení majetníci vykonávali střídavě. O farním kostele zdejším dochovaly se zprávy počínajíc stoletím čtrnáctým.

     Nejstarší známí faráři: Jan z Kozolup od 1366, Děpoldt 1404, Tomáš z Touškova 1404-9, Jan, prve oltářník Panny Marie v Rakovníce sm. s př., 1409-18, Jan „Costensis“ snad jest zkratka místo: Costelecensis (v Kostelci nad Orlicí byla dílna zvonářská na konci XVI.) anebo byla „Kost“ rodištěm zvonařovým.
1418, Vacek (Waczko) 1423, Stanislav, (klerik z Prahy, 1423, Vacek (Waczko) 1431, Jan, mnich z kláštera Kladrubského, od 1431.

    O dalších farářích nemáme zpráv, ale jisto jest, že tu ještě r. 1612 farář byl. Nepochybně ve válce třicetileté fara zdejší zanikla a osada připojena byla k Malesicům (do 1656) a potom k Touškovu.

     Z let 1628-61 zachovaly se v archivu farním účty o jmění zádušním, psané jazykem českým. R. 1629 držán byl počet zádušní »v přítomnosti pánův Jakuba Shořela, Bartoloměje Stehlíka z Čeňkova, Ondřeje Červenky, jakožto vyslaných spoluradních od pánů města Plzně«. Zdá se tedy, že tehdáž byli páni Plzeňští kollatory Kozolupskými. Potom byl kolatorem Matouš František Stehlík z Čeňkova a Treustattu do r. 1654; od toho roku pak rytíř Jan Jiří Trachovský ze Strachovic. R. 1554 přítomen byl kladení účtu také »dvojí cti hodný kněz Tobiáš Czimermon, pan farář Malešický a Kozolupský« ; r. 1657 konal se počet kostelní již v přítomnosti »dvojí poctivosti hodného pana Václava Mauruse Ryse, na ten čas pana faráře Touškovského a Kozolupského«.

     Dle zprávy z r. 1700 konal farář Touškovský v Kozolupech služby Boží každou třetí neděli.

     R. 1718 za patronátu Zikmunda barona Schirdinga zřízena byla vKozolupech administratura.

     Administrátoři: Jan Frant. Ign. Jáger 1718-23, Dittrich 1723 - 1736, P. Elan Látka, kněz řádu benediktinského z kláštera Kladrubského, 1736 fařářem od 1782, tedy plných 46 let strávil zde tento příkladný kněz v nuzných poměrech ; na sklonku života svého oslepl ; Ign. Stejskal,
rodilý z Něm. Brodu, jenž býval knězem Tovaryšstva Ježíšova a potom po osm let v Malešicích vychovatelem v rodině barona Schirdinga, 1782-89 (stal se děkanem v Něm. Brodě), Vincenc z Wiederspergu 1789. 1804 zemřel ve veliké chudobě.

     Po smrti administrátora Vincence z Wiederspergu zůstaly Kozolupy neobsazeny až do r. 1811 a osada byla spravována dílem z Malesic, dílem z Touškova. R. 1811 byla v Kozolupech zřízena fara.

     Faráři: Antonín Štastný 1811-25, Ant. Hainzel 1825-44, Benedikt Richter 1844 f 1849, Václav Velkoborský 1850 farářem od 1868, Jos. Ferd. Kirchner 1858-90, Vojt. Kellner 1890-97.

     Kostel sv. Štěpána vystavěn byl na místě kostela dřívějšího, stářím již sešlého, v letech 1777-82 nákladem více než 10.000 zl. Dokončená stavba benedikována byla r. 1782 třetí neděli adventní děkanem Stříbrským Felixem Duschetem.

     V době stavby konány byly služby Boží v zámecké kapli sv. Jana Nep., kterou Jan Ign. Halfk, arciděkan plzeňský a vikář, dne 4. června 1777 benedikoval.

     Stavbou kostela vyčerpalo se jmění kostelní tou měrou, že nezbylo peněz na dokončení vnitřního zařízeni ; na oltáři nebylo obrazu, v kostele nebylo kazatelny, mřížek před oltářem atd., Tu navštívil faráře Stejskala přítel jeho a bývalý soudruh v Tovaryšstvu Ježíšově, Jos. Pleyer, děkan bohoslovecké fakulty. Ten vida nedokončené zařízení kostela, sám značný
dar složil a i jiné dobrodince získal. I bylo možno poříditi věci potřebné. Oltářní obraz zhotovil r. 1788 Falknovský malíř Mann.

     R. 1904 byl kostel jednoduše, ale vkusně vymalován nákladem 336 K, k čemuž obec Kozolupská přispěla 200 K. R. 1905-6 opraven vnějšek kostela nákladem 1665 K ze jmění kostelů Ghotikovského (Vs) a Malešického (Vs), dále opatřena nová okna z kathedrálního skla od firmy Škardovy v Brně, a provedeny ještě některé opravy uvnitř».