Na slovíčko.
Tak se s Vámi všemi vítám a nejprve chci poděkovat za vše, co udělal pro farnost dobrého, a zvláště za jeho utrpení ve prospěch farnosti, P. Jiřímu Barhoňovi. Na kostele je vidět jeho péče i láska k farnosti. Vím, že to tu neměl občas lehké, ale také doufám, že všechna utrpení a nedorozumění obětoval Pánu i za svou farnost.
Pan biskup rozhodl o našich přeloženích, bez naší intervence, z vlastní vůle. Řekl, že je přesvědčen, že to je Boží vůle. Mohu říci, že jsem s tím nepočítal, a že tato Boží vůle byla pro mne značně překvapující :-ooo . Nicméně celý život jsem přesvědčen, že pravý domov máme u Pána, takže si uvědomuji, že kněz zde na světě nikde nebude doma. To mi pomohlo se celkem rychle vzpamatovat a s přeložením souhlasit.
Po třiceti letech působení v Nových Mitrovicích, a asi dvaceti ve Spáleném Poříčí, což je jedna farnost, jenom jiné fary, přicházím tedy do Touškova. O pár odstavců výše máte můj stručný životopis, abyste se alespoň trochu orientovali v běhu mého života.
Mnozí se ptáte, co církevní soud vlastně má za práci. Odpověď je jednoduchá. Církevní soud dozírá nad výkonem spravedlnosti v katolické církvi. To má důsledky i pro soudního vikáře, který mu stojí v čele. Ostatní "pravé ruky" pana biskupa - biskupští vikáři - musejí jednat podle jeho přání a pokynů. Soudní vikář ne, ten v oboru církevního práva jedná podle toho, co bylo dokázáno - a ne, jaké je přání biskupa.!
Už jsem to zde naznačil. Hlavní náplní práce církevního soudu je řešení problematiky svátosti manželství. Všichni víte, jak to dnes vypadá s rozvody. Toto těžce zasáhlo i Církev. Církev nemůže rozvádět, má to od Pána Ježíše zakázáno, ale může zkoumat to, zda v okamžiku uzavření církevního manželství, byly splněny všechny podmínky a požadavky pro jeho platnost. Často se ukáže, že tomu tak nebylo. To je cesta vedoucí k prohlášení církevního manželství za neplatné od jeho počátku. Mnoha lidem je tak umožněn znovu přístup ke svátostem a dalšímu manželskému životu s jiným partnerem.
Nechci zastírat, že určitou část práce církevních soudů tvoří i trestní řízení s kněžími, kteří se těžce provinili proti svým povinnostem a Božím zákonům. Sem patří i řešení problematiky homosexuálních a pedofilních kněží, které jsou nyní plné sdělovací prostředky (v českých zemích je těchto případů minimálně). Po vyřešení věci u státního soudu přichází na řadu i centrální orgány v Římě, a pak pověřené místní tribunály, aby delikvent dostal odplatu i po stránce církevní, neboť se provinil nejen proti státu, ale i proti Církvi a Bohu.
Můj čas tedy budu poctivě dělit mezi povinnosti faráře a soudního vikáře. Prosím o shovívavost, pokud nebude vše hned takové, jaké byste to chtěli mít.
Váš farář Mons. Vladimír Gajdušek
Málokterá farnost se může pochlubit dlouhou řadou kněží sahající až do 13. století:
(Údaje jsou převzaty z knihy Ant. Podlahy "Posvátní místa království Českého" a Jana Waltera "Město Touškov" vydané v roce 1993)
(Údaje jsou převzaty z knihy Ant. Podlahy "Posvátní místa království Českého" a Jana Waltera "Město Touškov" vydané v roce 1993)
P. Josef Kohler 1899-1919 1914-1918 První světová válka
P. Josef Vajdiš, administrátor 1946-1951 1948 Začíná komunistický teror
P. Josef Kokoška, administrátor 1951 -1955
P. Stanislav Kapavík, administrátor 1955 -1959
P. Jaroslav Aubrecht, administrátor 1959-1965
P. Jaroslav Bosáček, administrátor 1965 -1966
P. Jiří Mošna, od r.1988 osobní arciděkan 1966-1999 1989 Neočekávaný pád komunismu
(1973-1989 vikář pro okres Plzeň-sever
(1973-1989 vikář pro okres Plzeň-sever
P. Jiří Barhoň, farář 1999 - 2010
Na kněze byl vysvěcen dne 16.7.1911. Po vysvěcení byl kaplanem ve Starém Sedlišti, Vlašimi a v Praze Zbraslav. V roce 1914 se stal kaplanem v Městě Touškově na Plzni-severu. Za války v roce 1916 byl polním kurátem v aktivní službě. V roce 1919 po smrti touškovského faráře Josefa Köhlera se stává v Městě Touškově farářem, kterým zůstane až do roku 1938. V roce 1933 se stává Plzeňským vikářem a později arcibiskupským notářem a vikářem. Po okupaci v roce 1938 musel z převážně německé farnosti v Touškově odejít a stal se administrátorem v Manětíně až do roku 1945. Po té se stal farářem ve Starém Plzenci, kde v roce 1949 přečetl pastýřský list od kardinála Berana a za to ho komunistická StB zatkla a zavřela na tři roky do pracovního tábora v Jáchymově. Po propuštění v roce 1952 se stal administrátorem v Obříství a Chlumíně, kde působil až do své smrti v roce 1967. V roce 1940 se stává čestným konsistorním radou a 3.2.1948 ho papež Pius XII. jmenuje papežským komořím a monsignorem. Mons. Josef Resl se také plně věnoval činnosti literární, která se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech. Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti (převzato z wikipedie).
P. Jiří se narodil 28. ledna 1928 v Jičíně, na kněze byl vysvěcen 29.6. 1952 v Praze. Jako kaplan a administrátor sloužil na mnoha místech pražské arcidiecéze. V roce 1961 byl ve Stráži u Tachova STB zatčen a následně uvězněn. Po propuštění my byl odebrán "státní souhlas" a proto pracoval několik let jako řidič a skladník. V roce 1966 byl ustanoven v touškovské farnosti jako administrátor a později byl jmenován farářem a vikářem pro okres Plzeň-sever. V roce 2005, kvůli svému zdravotnímu stavu, farnost opouští. Přestěhovává se do Charitního domova sv. Václava ve Staré Boleslavi, který je určen pro staré, nebo těžce nemocné kněze. Umírá v neděli 4.7. 2010 - tedy v den, kdy se vedení jeho milované touškovské farnosti ujímá nynější duchovní správce, se kterým se velmi dobře znal.
Narodil se 9. 11. 1955 v Praze. Teologická studia začal poměrně pozdě, po třinácti letech strávených v různých zaměstnáních. Kněžské svěcení obdržel až v šestatřiceti letech 14. 12. 1991 v Praze. V letech 1994 -1999 spravoval farnost Dolní Bělá, kde byla pod jeho vedením v roce 1997 založena farní charita.
V letech 1999 až 2010 působil jako farář ve Městě Touškově. Zároveň byl pověřen vedením duchovní služby ve všech charitních zařízeních na území města Plzně; i v městských a státních sociálních zařízeních v Plzni.
První literární a vypravěčské snahy projevoval již v kněžském semináři v Litoměřicích. Původně chodil bavit kamarády bohoslovce na marodku předčítáním povídek Šimka a Grossmanna. Když pak byl zdroj vyčerpán, přešel na tvorbu příběhů vlastních. Psaní zábavných povídek, pohádek a fejetonů se věnuje dodnes.Spolupracuje též s Českým rozhlasem, pro který píše příběhy a fejetony.
Je autorem sbírek humoristických povídek "Zlý farář přejel hodného psa" , "Pane faráři, já vás budu muset zabít" a "Všichni svatí s hašlerkou" (převzato z Wikipedie).
V letech 1999 až 2010 působil jako farář ve Městě Touškově. Zároveň byl pověřen vedením duchovní služby ve všech charitních zařízeních na území města Plzně; i v městských a státních sociálních zařízeních v Plzni.
První literární a vypravěčské snahy projevoval již v kněžském semináři v Litoměřicích. Původně chodil bavit kamarády bohoslovce na marodku předčítáním povídek Šimka a Grossmanna. Když pak byl zdroj vyčerpán, přešel na tvorbu příběhů vlastních. Psaní zábavných povídek, pohádek a fejetonů se věnuje dodnes.Spolupracuje též s Českým rozhlasem, pro který píše příběhy a fejetony.
Je autorem sbírek humoristických povídek "Zlý farář přejel hodného psa" , "Pane faráři, já vás budu muset zabít" a "Všichni svatí s hašlerkou" (převzato z Wikipedie).
Mons. ICLic. Vladimír Gajdušek, farář a soudní vikář diecéze plzeňské 2010 -
Od 1.7.2010 byl do farnosti Město Touškov ke svému velikému údivu a překvapení, jmenován plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským jako farář Mons. ICLic. Vladimír Gajdušek, soudní vikář plzeňské diecéze.
Narodil se 12.4. 1950 v Ústí nad Labem, dětství prožil v Mrákotíně u Telče, maturoval jako náš biskup na SVVŠ v Telči v roce 1968. Dvouletou základní vojenskou službu absolvoval u vojenského útvaru v Jihlavě, kde sloužil jako radista. Na kněze byl vysvěcen 23.6. 1979 v Praze; pak působil jako kaplan na Svaté Hoře. Panem kardinálem Tomáškem byl v roce 1980 poslán jako administrátor do Nových Mitrovic a po několika letech byl jmenován soudcem Interdiecézního církevního soudu v Praze. Po pádu komunismu, na žádost svého biskupa, přesídlil do Spáleného Poříčí. Tam působil jako farář a zároveň jako zástupce soudního vikáře Interdiecézního církevního soudu v Praze.
Na přání vatikánských úřadů musel po převratu v roce 1989 doplnit církevní právnická studia, potřebná k jeho funkci u církevního soudu. Proto v roce 1993-1995 studoval na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde získal červený diplom (90/90 summa cum laude) a titul ICLic, který si po návratu do republiky nechal nostrifikovat na ministerstvu kultury.
V říjnu 2008 jej papež Benedikt XVI. jmenoval monsignorem. Po vzniku Diecézního soudu v Plzni 1.7. 2009 jej pan biskup Radkovský postavil do jeho čela, jako soudního vikáře.
Narodil se 12.4. 1950 v Ústí nad Labem, dětství prožil v Mrákotíně u Telče, maturoval jako náš biskup na SVVŠ v Telči v roce 1968. Dvouletou základní vojenskou službu absolvoval u vojenského útvaru v Jihlavě, kde sloužil jako radista. Na kněze byl vysvěcen 23.6. 1979 v Praze; pak působil jako kaplan na Svaté Hoře. Panem kardinálem Tomáškem byl v roce 1980 poslán jako administrátor do Nových Mitrovic a po několika letech byl jmenován soudcem Interdiecézního církevního soudu v Praze. Po pádu komunismu, na žádost svého biskupa, přesídlil do Spáleného Poříčí. Tam působil jako farář a zároveň jako zástupce soudního vikáře Interdiecézního církevního soudu v Praze.
Na přání vatikánských úřadů musel po převratu v roce 1989 doplnit církevní právnická studia, potřebná k jeho funkci u církevního soudu. Proto v roce 1993-1995 studoval na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde získal červený diplom (90/90 summa cum laude) a titul ICLic, který si po návratu do republiky nechal nostrifikovat na ministerstvu kultury.
V říjnu 2008 jej papež Benedikt XVI. jmenoval monsignorem. Po vzniku Diecézního soudu v Plzni 1.7. 2009 jej pan biskup Radkovský postavil do jeho čela, jako soudního vikáře.
| Jméno | od | do |
| Chotěbor | 1283 | |
| Jan | 1288 | |
| Jan - jiný | 1300 | |
| Vláčej (Vlaštek) | 1326 | |
| Theodorik (Jetřich) | 1328 | |
| Odolen | 1329 | |
| Žibřid | 1332 | 1343 |
| Bedřich | 1343 | |
| Jindřich | 1355 | |
| Chotěbor | 1355 | 1370 |
| Jindřich Kar(c)han | 1370 | |
| Jan | 1380 | 1409 |
| Racek | 1409 | 1418 |
| Mikuláš Stříbrník | 1435 | |
| Jan Hájek | 1438 | |
| Tomáš | 1447 | 1448 |
| Petr | 1455 | 1460 |
| Havel | 1463 | 1464 |
| Jan | 1481 | |
| Stanislav | 1504 | 1506 |
| Blažej | 1507 | |
| Kryštof | 1525 | |
| Placid | 1534 | |
| Kněží protestanští: | ||
| Samuel | 1566 | |
| Kašpar Mindl (Mendle) | 1573 | |
| Kašpar Mušík | ||
| Mikuláš Krupěhorský | 1600 | |
| Jan Herites (vypovězen) před | 1614 | 1622 |
| Kněží diecézní | ||
Oldřich Jemekovský
|
1623 | |
| Jan Maitlinger admin. | 1630 | |
| Jakub de Sancto (Santlo) | 1630 | |
| Jan Ludvík Angularius | 1647 |
| Kladrub. benediktíni | ||
| Moric Ris | 1651 | 1657 |
| Šimon Mala(c)hovský | 1658 | 1665 |
| Rupert Tomáš Konig | 1665 | 1689 |
| Alexej Janka | 1689 | 1695 |
| Otto Steinbach | 1695 | 1699 |
| Mikuláš Zelenka | 1699 | 1701 |
| Jan Dietrich | 1701 | 1735 |
| Amand Streer | 1736 | 1739 |
| Emilián Kolb | 1739 | 1746 |
| Petr Fischer | 1746 | 1765 |
| Anselm Sieber | 1765 | 1771 |
| Vendelin Haering | 1771 | 1773 |
| Roman Muhlwentzl | 1773 | 1775 |
| Celestin Hein | 1775 | 1778 |
| Havel Tulipán | 1778 | 1787 |
| Kněží diecézní | ||
| ThDr. Jošt Hoch | 1788 | 1806 |
| Karel Poeschl | 1806 | 1834 |
| Antonín Hlavan | 1834 | 1835 |
| Jan Eidkum | 1835 | 1836 |
| Bonifác Jirsa | 1836 | 1844 |
| Jan Eidkum | 1844 | 1880 |
| Ludvík Kaschka | 1880 | 1895 |
| Valentin Lanhaus | 1895 | 1899 |
| Josef Koehler | 1899 | 1919 |
| 1348 Založena Karlem IV. "Univerzita Karlova" |
| 1492 Objevení Ameriky začíná novověk |
P. Wenzl Schaffer 1938 -1946 1939 - 1945 Druhá světové válka
Mons. ThDr. Josef Resl 1919-1938 1938 Zabrání Sudet, vyhnání sudetských Čechů
Narodil se 18. února 1868 v B. Sviňavě, vysvěcen byl 19. července 1891.
| 1278 - 1305 v Čechách vládne Václav II. |
| 1310 - 1437 Nástup Lucemburků na český trůn |
| 1316 - 1378 Karel IV. |
| 6. července 1415 upálen mistr Jan Hus |
| 1434 Bitva u Lipan |
| 1458 - 1471 Poslední český král Jiří z Poděbrad |
| 1471 - 1526 Vláda Jagelonců |
| 1526 - 1918 Vláda Habsburků |
| 1618 Druhá pražská defenestrace, 1618-1648 Třicetiletá válka |
| 8. listopadu 1620 Bitva na Bílé Hoře, začíná rekatolizace |
Z už dnes neidentifikovatelného novinového ústřižku ze dne 16.7.1961- pravděpodobně z "Katolických novin" nebo "Duchovního pastýře" - se dozvídáme následující:
«Na dnešní neděli připadá padesáté výročí vysvěcení na kněze Mons. Josefa Resla, který obětavě působil jako duchovní správce v Obříství u Mělníka, jež svým pobytem proslavil básník Svatopluk Čech a génius české hudby Bedřich Smetana.
Za půlstoletí svého láskyplného kněžského působení pracoval Mons. Resl horlivě nejen na Boží vinici, ale věnoval se pilně i činnosti literární.
Dlouhá léta působil v Městě Touškově v blízkosti Plzně, ve farnosti za první republiky převážně německé, jako vzorný pastýř duší a uvědomělý, upřímně český kněz, který vždy s porozuměním podporoval všechny ušlechtilé snahy tehdejší české menšiny.
S velikými oběťmi tam opravil krásný barokní farní chrám a s těžkým srdcem jej opouštěl, když nacistická okupace odtrhla i jeho farnost od těla mateřské země.
Jeho literární činnost se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech.
Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti. Všemohoucí Bůh, kéž mu k jeho požehnanému jubileu udělí hojnost milostí a zachová jej ve své lásce.
vz»
«Na dnešní neděli připadá padesáté výročí vysvěcení na kněze Mons. Josefa Resla, který obětavě působil jako duchovní správce v Obříství u Mělníka, jež svým pobytem proslavil básník Svatopluk Čech a génius české hudby Bedřich Smetana.
Za půlstoletí svého láskyplného kněžského působení pracoval Mons. Resl horlivě nejen na Boží vinici, ale věnoval se pilně i činnosti literární.
Dlouhá léta působil v Městě Touškově v blízkosti Plzně, ve farnosti za první republiky převážně německé, jako vzorný pastýř duší a uvědomělý, upřímně český kněz, který vždy s porozuměním podporoval všechny ušlechtilé snahy tehdejší české menšiny.
S velikými oběťmi tam opravil krásný barokní farní chrám a s těžkým srdcem jej opouštěl, když nacistická okupace odtrhla i jeho farnost od těla mateřské země.
Jeho literární činnost se projevila zejména v oboru historie a katechetiky. Vydal několik svazků zdařilých a pečlivě vypracovaných katechezí a spolupracoval i s někdejším měsíčníkem "Plzeňsko", vydávaným Narodopisným museem v Plzni a věnovaným národopisu západních Čech.
Výraznými rysy jeho kněžské duše vždy byla vzácná lidumilnost a vřelé sociální cítění, jež hojně projevoval živými skutky praktické lásky k bližnímu a účinné dobročinnosti. Všemohoucí Bůh, kéž mu k jeho požehnanému jubileu udělí hojnost milostí a zachová jej ve své lásce.
vz»
| 1777 - 1778 za posledního opata kladrubského kláštera Amanda Streera byl přestavěn zdejší kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. |
Narodil se ve Volarech 30.3.1912, vysvěcen na kněze byl 29.6. 1936 v Praze. Rok kaplanoval v Počaplech u Berouna. 18 roků působil jako farář v Jincích u Příbrami, pak odešel roku 1955 jako administrátor do Mýta a dojížděl do Strašic, kde působil do roku 1959. Od roku 1959 působil jako administrátor v Městě Touškově.
Díky jeho poznámkám máme o hodně lepší přehled, co se v Touškově za jeho působení dělo. Mnoho údajů na této stránce o kněžích působících v Touškově pochází z jeho údajů.
Píše: «Po odsunu Němců v červenci v r. 1946 přistěhovalo se sem do farnosti mnoho lidí z vnitrozemí. Většina z nich neměla žádný poměr ke kostelu a ten samý poměr má i zde. Kostel je krásný, ale prázdný.
Na náboženství se možno přihlásiti do 8.9., jen odevzdat ve škole přihlášku podepsanou oběma rodiči - jen jedním neplatí. A tak chodí v Touškově 12 dětí a 4 děti z Kozolup. V Doubravě, Myslince, Čemínech, Újezdě se nevyučuje již od dob P. Vajdiše. Jak je to vše smutné. Sv. přijímání nepatrné, někdy jen moje maminka Anna, která mi vede domácnost.»
Píše: «Po odsunu Němců v červenci v r. 1946 přistěhovalo se sem do farnosti mnoho lidí z vnitrozemí. Většina z nich neměla žádný poměr ke kostelu a ten samý poměr má i zde. Kostel je krásný, ale prázdný.
Na náboženství se možno přihlásiti do 8.9., jen odevzdat ve škole přihlášku podepsanou oběma rodiči - jen jedním neplatí. A tak chodí v Touškově 12 dětí a 4 děti z Kozolup. V Doubravě, Myslince, Čemínech, Újezdě se nevyučuje již od dob P. Vajdiše. Jak je to vše smutné. Sv. přijímání nepatrné, někdy jen moje maminka Anna, která mi vede domácnost.»
Pater si všímá i politické situace, ale velmi opatrně, neboť za tzv. očerňování republiky by mohl jít na dlouhá léta do vězení:
«V roce 1962 konány volby do KNV, Nár. shromáždění a ONV. Výsledek zapsaných: 988, přišlo 987, neplatný hlas byl jeden! »
Opravy za rok1960: «Koupen vysavač pro kostel (743,-Kč), motor v zahradě (750), opravena střecha u dveřníku (483), zeď u zahrady (115), natřeno 42 oken na faře a opraveno (2.148), natřeny plech. hřebeny na střeše kostela (1.080), opravena střecha kaple k Čemínům (71), v Čemínech a Kůští opraveny kaple, dostali jsme darem od sester dominikánek ze Snědovic 2 antipendia- červené a fialové pro hlavní oltář, fialová štola (65), 12 zpěvníků (108),16 zdobených květináčů (170), pojištění kostela (492), zaměstnanci (734), celkem vydáno 9.200 Kč (i svíce, světlo, opravy za rok, květiny aj.
Opravy za rok 1961: Opravena chodba na faře, plátno k hl. oltáři, opravena kaple v Doubravě, natřeny stupně hl. oltáře, opraveno el. vedení u zvonů, zakoupena kamna do kuchyně, opravena kaple v Myslince, vybílena sakristie, předsíň, vydáno celkem 8.513 (Kč).
Opravy za rok 1962: Opravena západní část střechy na faře, zakoupeny 2 kaly před lavice na světlo (260), opraveny el. hodiny, alba, vydání 4.230 Kč.
Opravy za rok 1963: Střecha u kaple na hřbitově opatřena novou krytinou z pozinkovaného plechu, silně tam zatékalo. Stálo 5.593 Kč. Kaplička v Myslince opatřena novou krytinou taškovou, dány nové dveře a kaple omítnuta - 1.3171 Kč.
Opravy za rok 1964: Přeložena celá střecha na faře, stát přispěl 7001 Kč, oprava stála 16.535 Kč. Opravu provedl stavební zemědělský podnik ze Stříbra. Opravena skříň na roucha v sakritstii, aby se tam mohla dát všechna roucha a netrpěla, stálo 1.193 Kč.Celkem všechna vydání 14.882 Kč.
Zde zápisy končí, neboť 1.7. 1966 byl P. Jaroslav Aubrecht ustanoven administrátorem v Močidleci, excur. Štědré, Kobylé, okres Karlovy Vary a v Rabštejně - okres Plzeň - sever. Místo něj přichází P. Jaroslav Bosáček.
«V roce 1962 konány volby do KNV, Nár. shromáždění a ONV. Výsledek zapsaných: 988, přišlo 987, neplatný hlas byl jeden! »
Opravy za rok1960: «Koupen vysavač pro kostel (743,-Kč), motor v zahradě (750), opravena střecha u dveřníku (483), zeď u zahrady (115), natřeno 42 oken na faře a opraveno (2.148), natřeny plech. hřebeny na střeše kostela (1.080), opravena střecha kaple k Čemínům (71), v Čemínech a Kůští opraveny kaple, dostali jsme darem od sester dominikánek ze Snědovic 2 antipendia- červené a fialové pro hlavní oltář, fialová štola (65), 12 zpěvníků (108),16 zdobených květináčů (170), pojištění kostela (492), zaměstnanci (734), celkem vydáno 9.200 Kč (i svíce, světlo, opravy za rok, květiny aj.
Opravy za rok 1961: Opravena chodba na faře, plátno k hl. oltáři, opravena kaple v Doubravě, natřeny stupně hl. oltáře, opraveno el. vedení u zvonů, zakoupena kamna do kuchyně, opravena kaple v Myslince, vybílena sakristie, předsíň, vydáno celkem 8.513 (Kč).
Opravy za rok 1962: Opravena západní část střechy na faře, zakoupeny 2 kaly před lavice na světlo (260), opraveny el. hodiny, alba, vydání 4.230 Kč.
Opravy za rok 1963: Střecha u kaple na hřbitově opatřena novou krytinou z pozinkovaného plechu, silně tam zatékalo. Stálo 5.593 Kč. Kaplička v Myslince opatřena novou krytinou taškovou, dány nové dveře a kaple omítnuta - 1.3171 Kč.
Opravy za rok 1964: Přeložena celá střecha na faře, stát přispěl 7001 Kč, oprava stála 16.535 Kč. Opravu provedl stavební zemědělský podnik ze Stříbra. Opravena skříň na roucha v sakritstii, aby se tam mohla dát všechna roucha a netrpěla, stálo 1.193 Kč.Celkem všechna vydání 14.882 Kč.
Zde zápisy končí, neboť 1.7. 1966 byl P. Jaroslav Aubrecht ustanoven administrátorem v Močidleci, excur. Štědré, Kobylé, okres Karlovy Vary a v Rabštejně - okres Plzeň - sever. Místo něj přichází P. Jaroslav Bosáček.
Narodil se 19.1. 1917 v Sarajevě, kněžské svěcení přijal 29.6. 1941 v Praze. Od 1.12.1966 byl ustanoven v Liticích u Plzně. Místo něj přišel do Touškova P. Jiří Mošna.
Narodil se 1.1. 1920 v Žebráku, vysvěcen byl 25.6. 1944 v Praze a byl ustanoven k 1.9.1951 do Plzně V, pak do Zbraslavi. Od roku 1962 byl administrátorem v Praze - Vršovicích.
Za něj patřil Touškov okresem do Stříbra, soudem do Touškova. Patronem byl Josef Mašín z Čemín, jenž po ukradení zámku komunisty bydlel nějaký čas na faře. Touškov měl tehdy 890 katolíků a 465 nekatolíků.
Za něj patřil Touškov okresem do Stříbra, soudem do Touškova. Patronem byl Josef Mašín z Čemín, jenž po ukradení zámku komunisty bydlel nějaký čas na faře. Touškov měl tehdy 890 katolíků a 465 nekatolíků.
Narodil se 23.9. 1921 v Čermné, vysvěcen byl 29.6. 1948. V Touškově působil 5 let a pak byl přeložen do Liblína okr. Rokycany.
Narozen 30.12. 1916 v Kladníkách na Moravě, vysvěcen 25.6.1944 v Praze. Z Touškova odešel jako administrátor do Toužimi.
1946 Vyhnání sudetských Němců
P. Schaffer napsal několik stránek do pamětní knihy, kterou jsem náhodou našel, z nichž jsem z němčiny přeložil alespoň toto podstatné:
"Pisatel těchto řádků Wenzel Schafer se narodil 6.2. 1905 v Honezovicích okr.Plzeň-jih, střední školu absolvoval v Plzni, teologická studia v Praze. Vysvěcen byl 1.8. 1930 a jako kaplan působil v Donauwitzu u Karlových Var. Potom jako kaplan v Graslitzu, Aši, Schlagenwaldu u Elbogenu. Stal se administrátorem v Lobzech a od 1.8. 1934 kaplanem v Městě Touškov.
Čtyři roky trval jeho kaplanský čas pod vikářem a farářem Josefem Reslem, který byl Čech a proto po záboru Sudet Říší, kdy se rozpadla Československá Republika, odešel jako farář do Obory za Plzní. 1.10 1938 přišlo německé vojsko do města a mezi Touškovem a Malesicemi vznikla státní hranice, takže Touškov se stal pohraničním městem. Od této doby začal v Touškově jiný život. Říští zaměstnanci, finanční stráž atd., obsadili opuštěné domy Čechů a Židů, kteří byli vysídleni do nynějšího Protektorátu Čechy a Morava.
Od 1.11.1938 do 1.7. 1939 byl pisatel těchto řádků administrátorem v Touškově a pak byl jmenován za touškovského faráře. V této době byla všechna katolická sdružení zakázana.
Během války s Francií, Belgií a trvající války na Východě, muselo mnoho katolických kněží narukovat do wermachtu, kde mnozí z nich našli svou smrt. V této velké světové válce zemřelo hrdinskou smrtí mnoho mladých lidí z našeho farního společenství. V samotném Touškově k dnešnímu dni 24, v celé farnosti 58. Jména těchto hrdinů jsou zde uvedena s datumem jejich smrti a místem, kde padli.“
Zápis končí jménem posledního padlého. Po konci války byl P. Schaffer jako Němec odsunut do Německa a o tom, co se dělo před odsunem, již nenapsal nic.
"Pisatel těchto řádků Wenzel Schafer se narodil 6.2. 1905 v Honezovicích okr.Plzeň-jih, střední školu absolvoval v Plzni, teologická studia v Praze. Vysvěcen byl 1.8. 1930 a jako kaplan působil v Donauwitzu u Karlových Var. Potom jako kaplan v Graslitzu, Aši, Schlagenwaldu u Elbogenu. Stal se administrátorem v Lobzech a od 1.8. 1934 kaplanem v Městě Touškov.
Čtyři roky trval jeho kaplanský čas pod vikářem a farářem Josefem Reslem, který byl Čech a proto po záboru Sudet Říší, kdy se rozpadla Československá Republika, odešel jako farář do Obory za Plzní. 1.10 1938 přišlo německé vojsko do města a mezi Touškovem a Malesicemi vznikla státní hranice, takže Touškov se stal pohraničním městem. Od této doby začal v Touškově jiný život. Říští zaměstnanci, finanční stráž atd., obsadili opuštěné domy Čechů a Židů, kteří byli vysídleni do nynějšího Protektorátu Čechy a Morava.
Od 1.11.1938 do 1.7. 1939 byl pisatel těchto řádků administrátorem v Touškově a pak byl jmenován za touškovského faráře. V této době byla všechna katolická sdružení zakázana.
Během války s Francií, Belgií a trvající války na Východě, muselo mnoho katolických kněží narukovat do wermachtu, kde mnozí z nich našli svou smrt. V této velké světové válce zemřelo hrdinskou smrtí mnoho mladých lidí z našeho farního společenství. V samotném Touškově k dnešnímu dni 24, v celé farnosti 58. Jména těchto hrdinů jsou zde uvedena s datumem jejich smrti a místem, kde padli.“
Zápis končí jménem posledního padlého. Po konci války byl P. Schaffer jako Němec odsunut do Německa a o tom, co se dělo před odsunem, již nenapsal nic.
Pan Franz Hess z Friedbergu (wir danken Ihnen) nám poslal krátký životopis P. Schaffera spolu se dvěma fotografiemi:
Pfarrer Schaffer ist am 6. 2. 1905 geboren und am 23. 4. 1987 im Alter von 82 Jahren gestorben. Er ist im Friedhof von Mainburg begraben. Er war bis 1969 am Gymnasium (Oberschule) in Mainburg als Religionslehrer tätig und auch an der Berufsschule (Jahre hier aber nicht bekannt). Er hat in der Zeit von ca. Nov. 1946 bis Anfang 1973 als Seelsorger das Krankenhaus betreut und dort auch in der Kapelle die vielen Kinder getauft, die in dieser Zeit geboren wurden."
(Farář Schaffer se narodil 6.2. 1905 a zemřel 23.4. 1987 ve stáří 82 let. Je pochován na hřbitově v Mainburgu. Od roku 1969 působil na gymnasiu v Mainburgu jako učitel náboženství a také na odborné škole (zde ale není známa doba působení).Asi od listopadu 1946 do začátku roku 1973 působil v duchovní péči nemocnice a tam v kapli pokřtil mnoho dětí, které se tam v tom čase narodily).
Pfarrer Schaffer ist am 6. 2. 1905 geboren und am 23. 4. 1987 im Alter von 82 Jahren gestorben. Er ist im Friedhof von Mainburg begraben. Er war bis 1969 am Gymnasium (Oberschule) in Mainburg als Religionslehrer tätig und auch an der Berufsschule (Jahre hier aber nicht bekannt). Er hat in der Zeit von ca. Nov. 1946 bis Anfang 1973 als Seelsorger das Krankenhaus betreut und dort auch in der Kapelle die vielen Kinder getauft, die in dieser Zeit geboren wurden."
(Farář Schaffer se narodil 6.2. 1905 a zemřel 23.4. 1987 ve stáří 82 let. Je pochován na hřbitově v Mainburgu. Od roku 1969 působil na gymnasiu v Mainburgu jako učitel náboženství a také na odborné škole (zde ale není známa doba působení).Asi od listopadu 1946 do začátku roku 1973 působil v duchovní péči nemocnice a tam v kapli pokřtil mnoho dětí, které se tam v tom čase narodily).
